Tato diplomová práce se snaží čtenáři představit pravdivé příběhy z knih Alice Walker. Příběhy ilustrují násilí, které se odehrává nejen jako odraz válečných konfliktů v rozvojových zemích, ale i jako součást každodenního života malých dívek a chlapců. Děti jsou ve většině případů vystaveny fyzickému násilí (na příklad ženská i mužská obřízka, šíření HIV/AIDS, ubližování na těle, znásilnění) a následně vnitřně bojují s nepochopitelnými pocity viny a zrady lidmi z jejich vlastních řad.
Diplomovou práci jsem rozdělila do šesti kapitol. První kapitola vysvětluje v jakém smyslu budou v této práci používány pojmy jako kultura, společnost, tradice, nebo lidské hodnoty. Čtenář také zjistí jak jsou tyto pojmy vnímány Alicí Walker, a dvěma stěžejními sociology této práce Alvin J. Schmidtem nebo Bkikhu Parekhem.
Druhá kapitola otevírá hlavní tělo práce s tématem týkajícím se násilí na dvou konkrétních lidech, kteří se v dospělosti dokázali přes zradu své společenství přenést, odpustili útočníkům a dál žijí v oblasti, kde jim bylo ublíženo. Třetí kapitola pak otevírá tématiku již ne tak všeobecnou, ale velmi konkrétní a mnohem brutálnější ve svém projevu – znásilnění. Trauma, které čiší z této formy násilí, si nenese jenom oběť, ale celá společnost, neboť se aktivně podílí na rozkladu jejich základních hodnot. Stejně jako v druhé kapitole, tak i zde se našel případ násilí, znásilnění, na muži. Čtvrtá kapitola ještě více zužuje pojetí násilí a pojednává o ženské obřízce. Zde jsou obětmi především malé dívky, které si v případě uposlechnutí společenského nátlaku nesou doživotní traumatizující následky, v případě, že si zvolí vymanění se ze spárů společnosti, se v mnoha případech již nikdy do své rodné země nesmí vrátit pod výhrůžkou trestu. Pátá kapitola přesouvá pozornost z násilí, které bylo velmi konkrétně analyzováno, na to, jaký postoj zaujímají matky a dospělé ženy k násilí ve svých komunitách. Jejich kladný či záporný postoj se odráží na tom, jak se ony dospělé ženy chovají samy k sobě.
V závěru se snažím najít nějaký prostředek usmíření: usmíření násilníků se svými obětmi, „krkavčích,“ matek se svými dcerami, společnosti s jejich členy. Prostředek, který by zamezil dalšímu šíření zla. Alice Walker a Tim Murithi se shodují na jednom, že jediným nekrvavým prostředkem je odpoštění a láska.
Žádné komentáře:
Okomentovat