Duffy, Carol Ann

"Education for Leisure"

Today I am going to kill something. Anything.

I have had enough of being ignored and today

I am going to play God.

                                                       - These few lines made her extremely famous...

"We Remember Your Childhood Well" 

Nobody hurt you. Nobody turned off the light and argued

with somebody else all night. The bad man on the moors

was only a movie you saw. Nobody locked the door.

Your questions were answered fully. No. That didn´t occur.

You couldn´t sing anyway, cared less. The moment´s a blur, a 

         Film Fun

laughing itself to death in the coal fire. Anyone´s guess.

Nobody forced you. You wanted to do that day. Begged. You

       chose

the dress. Here are the pictures, look at you. Look at us all,

smiling and waving, younger. The whole thing is inside your

      head.

What you recall are impressions; we have the facts. We called 

      the tune.

The secret police of your childhoor were older and wiser than

       you, bigger

thank you. Call back the sound of thier voices. Boom. Boom.

     Boom.

Nobody sent you away. That was an extra holiday, with people

you seemed to like. They were firm, there was nothing to fear.

There was none but yourself to blame if it ended in tears.

What does it matter now? No, no, nobody left the skidmarks

      of sin

on your sould and laid you wide open for Hell. You were loved.

Always. We did what was best. We remember your childhood

      well.

                                                          - The Other Country, 24

"The Act of Imagination"

...glow-in-the-dark Durex...

...the sweet smell of success...

                                                         - The Other Country, 25

"Boy"

I liked being small. WHen I´n on my own

I´m small. I put my pyjamas on

and hum to myself. I like doing that....

                                                        - The Other Country, 29

"A Shilling for the Sea"

You get a shilling if you see it first.

You take your lover to a bar neaby, late evening,

spend it all night and still have change. If,

if it were me, if it were you, we´d drink up

and leave; screw on the beach, with my bare arse

soaked by the night-tide´s waves, your face moving

between mine and that gambler´s throw of stars.

Then we´d dress and go back to the bar, order

the same again, and who´s this whispering filthy suggestions

into my ear? My tongue in the sea slow salt wet...

Yes. All for a shilling, if you play that game.

                                                  - The Other Country, 44

"Hard to Say"

I asked him to give me an image for Love, something I could see,

or imagine seeing, or something that, because of the word

for its smell, would make me remember, something possible

to hear. Don´t just say love, I said, love, love, I love you.

On the way home, I thought of our love and how, lately,

I too have grown lazy in expressing it, snuggling up to you

in bed, idly murmuring those tired cliches without even thinking.

My words have been grubby confetti, faded, tacky blown far

from the wedding feast. And so it was, with a sudden shock of 

           love,

like a peacock flashing wide its hundred eyes, or a boy´s voice

flinging top G to the roof of an empty church, or a bottle

of French perfume knocked off the shelf, spilling into the steamy

         bath,

I wanted you. After the wine, the flowers I brought you drowned

in the darkening light. As we slept, we breathed their scent all

       night.

                                                    - The Other Country, 45

"Rings"

for both to say

I might have raised your hand to the sky

to give you the ring surrounding the moon

or looked to twin the rings of your eyes

with mine

or added a ring to the rings of a tree

by forming a handheld circle with you, thee,

or walked with you

where a ring of church-bells,

looped the fields,

or kissed a lipstick ring on your cheek,

a pressed flower,

or met with you

in the ring of an hour,

and another hour...

I might

have opened your palm to the weather, turned, turned,

till your fingers were ringer in rain

or held you close,

they were playing our song,

in the ring of a slow dance

or carved our names

in the rough ring of a heart

or heard the ring of an owl´s hoot

as we headed home in the dark

or the ring, first thing,

of chorussing birds

waking the house

or given the ring of a boat, rowing the lake,

or the ring of swans, monogamous, two,

or the watery rings made by the fisg

as they leaped and splashed

or the ring of the sun´s reflection there...

I might have tied

a blade of grass,

a green ring for your finger,

or told you the ring of a sonnet by heart

or brought you a lichen ring,

found on a warm wall,

or given a ring of ice in winter

or in the snow

sung with you the five gold rings of a carol

or stolen a ring of your hair

or whispered the word in your ear

that brought us here,

where nothing and no one is wrong,

and therefore I give you this ring.

                                              - Rings

                                              A limited edition for the occassion of William and Kate´s Wedding

London' s Calling!

WHOA!!!

Glad to be here again!

Great milk, nice people... Just all good!

Нежность

http://www.youtube.com/watch?v=ai0QL74b0P8&feature=share

Когда я впервые увидел тебя

Это смех....

Ты мне напомнила по-моему

Сразу всех

Кого я любил, с кем хотел быть вместе.....

Я стоял как вкопанный,

У меня не было слов...

Еле выговорил

Не подумай ничего плохо,

Но мы еще не расстались

А я уже хочу увидеть тебя снова...

Я не могу надышаться запахом твоих волос.

Ты можешь остаться? Честный вопрос

Первый поцелуй...

На губах твоё имя...

Простые слова,

Но я гордился ими...

Так много всего вокруг,

Но с тобой иначе

Мне не кажется,

Я чувствую, что ты для меня значишь.

Засыпая держались за руки...

Сильно-сильно

Я боялся потерять тебя,

Такая красивая...

Я не мог наслушаться как ты дышишь,

Мне ничего не нужно без тебя, слышишь!?

Мы начинали мечтая...

Наш путь к успеху...

Наш день был долгим

И наполнен смехом.

Мы жили без времени,

Не думая о годах и минутах.

Радовались как дети.

Мы просто любили

И светились как лампочки.

Ты как с другой планеты.

Ни на кого не похожа.

Я говорю о тебе,

А у меня мурашки по коже.

Мы всегда оставались собою,

Чему я так рад....

Мы простые ребята,

А не Бонни и Клайд.

Думаем друг о друге.

Радуемся, что живем...

Как невидимки...

Трещинки на лобовом....

И если ты меня спросишь,

Есть ли у меня секрет,

Я скажу, что счастлив,

Потому что у меня есть ты

Мы всегда будем вместе, послушай

Мне ничего в этом мире без тебя не нужно!!!

Я благодарен небу,

Я благодарен судьбе,

Что эту песню я посвящаю тебе.

С тобою я понял,

Кто я такой.

Все мои страхи

Далеко-далеко

В этом городе,

В этой квартире,

В этой жизни, в этом странном мире,

Я прошу тебя, будь со мною рядом,

Ты – моя любовь,

Ты – всё, что мне надо....Больно айййй.....больно ай..... дай мне нежность...

Amigos (Enanitos Verdes)

No importa el lugar

El sol es siempre igual

No importa si es recuerdo

O es algo que vendra

No importa cuanto hay

En tus bolsillos hoy

Sin nada hemos venido

Y nos iremos igual

Pero siempre estarán en mi

Esos buenos momentos

Que pasamos sin saber

No importa donde estas

Si vienes o si vas

La vida es un camino

Un camino para andar

Si hay algo que esconder

Si o hay algo que decir

Siempre será un amigo

El primero en saber

Porque siempre estarán en mi

Esos buenos momentos

Que pasamos sin saber

Que un amigo es una luz

Brillando en la oscuridad

Siempre serás mi amigo

No importa nada mas

Porque siempre estarán en mi

Esos buenos momentos

Que pasamos sin saber

Que un amigo es una luz

Brillando en la oscuridad

Siempre serás mi amigo

No importa nada mas

Que un amigo es una luz

Brillando en la oscuridad

Siempre serás mi amigo

No importa nada mas

Just Do It

Summary of My Diploma Thesis

This diploma thesis attempts to introduce the real-life stories from Alice Walker´s non-fiction to the reader. The stories illustrate violence, which happens not only as a result of war conflicts in developing countries, but also violence which has become an everyday reality for little girls and boys all over the world. Those children are exposed to physical violence (such as female and male circumcision, spreading of HIV/AIDS, body scaring, and rape), consequently they lead an inner struggle with unjustified feelings of guilt, and face betrayals by people from their own ranks. 

The thesis is divided into six chapters. The first one explains terms such as culture, society, traditions, values. Also, the reader finds out how these terms are uderstood by Alice Walker and two crucial sociologists of this thesis: Alvin J. Schmidt and Bkikhu Parekh. 

The second chapter opens the main body with a topic concerning violence on two concrete people, who in their adulthoods managed to overcome betrayals from their own communities, forgive their perpetrators and they live in those communitites up until now. The third chapter opens up with much concrete and brutal examples of violence – rape. Trauma that emanates from this form of violence does not affect only the victim, but the whole community, because it actively aims at disintegration of the community’s values. As well as in the second chapter, in the third there is an instance of violence commited on a man. The fourth chapter narrows down the demonstration of violence and interprets the causes, kinds, myths and consequences of female cirucumcision. The fifth chapter shifts the attention from violence, which has been analyzed thoroughly, to the attitude that take up mothers and adult women to violence in their communities. Their positive or negative stance reflects on the way they look and on the way they treat themselves. 

In the conclusion I attempt to find means of reconciliatoin: reconciliation of perpetrators with their victims, brainwashed mothers with their daughters, the society with its members. Means that would stop spreading evil. Alice Walker and Tim Murithi agree on the following: the only means to achieve peace is forgiveness and love.

Shrnutí Diplomové práce

Tato diplomová práce se snaží čtenáři představit pravdivé příběhy z knih Alice Walker. Příběhy ilustrují násilí, které se odehrává nejen jako odraz válečných konfliktů v rozvojových zemích, ale i jako součást každodenního života malých dívek a chlapců. Děti jsou ve většině případů vystaveny fyzickému násilí (na příklad ženská i mužská obřízka, šíření HIV/AIDS, ubližování na těle, znásilnění) a následně vnitřně bojují s nepochopitelnými pocity viny a zrady lidmi z jejich vlastních řad. 

Diplomovou práci jsem rozdělila do šesti kapitol. První kapitola vysvětluje v jakém smyslu budou v této práci používány pojmy jako kultura, společnost, tradice, nebo lidské hodnoty. Čtenář také zjistí jak jsou tyto pojmy vnímány Alicí Walker, a dvěma stěžejními sociology této práce Alvin J. Schmidtem nebo Bkikhu Parekhem. 

Druhá kapitola otevírá hlavní tělo práce s tématem týkajícím se násilí na dvou konkrétních lidech, kteří se v dospělosti dokázali přes zradu své společenství přenést, odpustili útočníkům a dál žijí v oblasti, kde jim bylo ublíženo. Třetí kapitola pak otevírá tématiku již ne tak všeobecnou, ale velmi konkrétní a mnohem brutálnější ve svém projevu – znásilnění. Trauma, které čiší z této formy násilí, si nenese jenom oběť, ale celá společnost, neboť se aktivně podílí na rozkladu jejich základních hodnot. Stejně jako v druhé kapitole, tak i zde se našel případ násilí, znásilnění, na muži. Čtvrtá kapitola ještě více zužuje pojetí násilí a pojednává o ženské obřízce. Zde jsou obětmi především malé dívky, které si v případě uposlechnutí společenského nátlaku nesou doživotní traumatizující následky, v případě, že si zvolí vymanění se ze spárů společnosti, se v mnoha případech již nikdy do své rodné země nesmí vrátit pod výhrůžkou trestu. Pátá kapitola přesouvá pozornost z násilí, které bylo velmi konkrétně analyzováno, na to, jaký postoj zaujímají matky a dospělé ženy k násilí ve svých komunitách. Jejich kladný či záporný postoj se odráží na tom, jak se ony dospělé ženy chovají samy k sobě. 

V závěru se snažím najít nějaký prostředek usmíření: usmíření násilníků se svými obětmi, „krkavčích,“ matek se svými dcerami, společnosti s jejich členy. Prostředek, který by zamezil dalšímu šíření zla. Alice Walker a Tim Murithi se shodují na jednom, že jediným nekrvavým prostředkem je odpoštění a láska.

Beauty: See It, Feel It, Accept It...

... when someone gives words of beauty out to you, that person doesn ´t give it for justifiable reasons, but for the fact of the beauty´s pure  existence. 

See beauty, feel beauty, accept it - don´t destroy it with unneccessary questions.

Tan Joven y Tan Viejo
http://www.youtube.com/watch?v=nAG9WrU1olI&feature=related

Mercedes Sosa, Todo Cambia: 

http://www.youtube.com/watch?v=hf2cnIDyKL8&feature=related

Una Palabra No Dice Nada: 

http://www.youtube.com/watch?v=DTUlR5NlUKo

No Es El Fin
http://www.youtube.com/watch?v=vW3-Bikj3-E&feature=related

Bluebird

there´s a bluebird in my he art that

wants to get out

but I´m too tough for him,

I say, stay in there, I´m not going

to let anybody see

you.

there´s a bluebird in my heart that

wants to get out

but I pur whiskey on him and inhale

cigarette smoke

and the whores and the bartenders

and the grocery clerks

never know that

he´s 

in there.

there´s a bluebird in my heart 

that wants to get out

but I´m too tough for him,

I say, 

stay down, do you want to mess

me up?

you want to screw up the

works?

you want to blow my book sales in

Europe?

there´s a bluebird in my heart that

wants to get out

but I´m too clever, I only let him out

at night sometimes

when everybody´s asleep.

I say, I know that you´re there,

so don´t be

sad.

then I put him back,

but he´s singing a little

in there. I haven´t quite let him

die

and we sleep together like

that

with our

secret pact

and it´s nice enough to

make a man

weep, but I don´t 

weep, do

you?

Charles Bukowski

Motheroot

Creation often
needs two hearts
one to root
and one to flower
One to sustain
in time of drouth
and hold fast
against winds of pain
the fragile bloom
that in the glory
of its hours
affirms a heart
unsung, unseen.
                                --- Marilou Awiakta

Missing You

The waves of the sea 
are not more eager
to reach the shore
than I am
to reach you.


The ocean
is in my bed.

Crossing to Avalon

Once we enter [the labyrinth], ordinary

time and distance are immaterial,

we are in the midst of a ritual and a 

journey where transformation is possible;

we do not know how far away or 

close we are to the center where meaning

can be found until we are there; 

the way back is not obvious and we

have no way of knowing as we emerge 

how or when we will take the experience 

back into the world until we do.

There are no blind ends in a labyrinth,

the path often doubles back on itself,

the direction toward which we are facing

is continually changing, and if we

do not turn back or give up we will 

reach the center to find the rose, the

Goddess, the Grail. To return

to ordinary life, we must again travel

the labyrinth to get out, which is also a 

complex journey for it involves integrating

the experience into consciousness,

which is what changes us.

-- Jean Shinoda Bolen

Labyrinth in the Grace Cathedral, San Francisco

The People´s Prayer

... You have been with me from the earliest rocking of
my cradle up until this present moment.
You know our heart, our Father,
And all de range of our deceitful minds.
And if you find anything like sin lurking
In and around our hearts,
Ah ast you, my Father, and my wonder-workin´ God,
To pluck it out
And cast it into de sea of fuhgitfulness,
Where it will never rise to harm us in dis world
Nor condemn us in de judgement.
You heard me when Ah laid at hell´s dark door
With no weapon in my hand
And no God in my heart,
And cried for three long days and nights.
You heard me, Lawd,
And stooped so low
And snatched me from the hell
Of eternal death and damnation.
You cut loose my stammerin´ tongue;
You established my feet on de rock of salvation
And yo´ voice was heard in rumblin´ judgement.
I thank Thee that my last night´s sleepin´ couch
Was not my coolin´ board
And my cover
Was not my windin´ sheet.
Speak to de sinner-man and bless ´im.
Touch all those
Who have been down to de doors of degradation.
Ketch de man dat´s layin´ in danger of consumin´ fire;
And, Lawd,
When Ah kin pray no mo´.
When Ah done drunk down de last cup of sorrow,
Look on me, yo´ weak servant who feels de least of all.
Point my soul a restin´ place
Where Ah kin set down and praise yo´ name forever
Is my prayer for Jesus´ sake
Amen and thank God.

The River Has Its Destination

We have been telling the people that this is the
Eleventh Hour
Now we must go back and tell the people this is the
Hour


And there are things to be considered:


Where are you living?
What are you doing?
Are you in right relation?
Where is your water?
Know your garden.


It is time to speak your truth.


Create your community.
Be good to each other.


And do not look outside yourself for the leader.
This could be a good time!


There is a river flowing now very fast
It is so great and swift that there are those who will
be afraid.
They will try to hold on to the shore.


They will feel they are being torn apart and they
will suffer greatly.


Know the river has its destination.


The Elders say we must let go of the whore, and
push off and into the river, keep our eyes open, and 
our head above the water.


See who is in there with you and Celebrate.


At this time in history, we are to take nothing
personally.
Least of all, ourselves.


For the moment that we do, our spiritual growth
and journey comes to a halt.


The time of the lone wolf is over.


Gather yourselves!


Banish the word "struggle" from your attitude and
your vocabulary.


All that you do now must be done in a sacred
manner
And in celebration.
"We are the ones we have been waiting for..."


              -- The Elders, Hopi Nation, Oraibi, Arizona

In Flagrante Delicto

This will be just a short post: I´ve been writing for my thesis for four days almost without intermissions, I have also downloaded my first book, Angels in My Hair, to my kindle - I read a chapter before going to sleep after watching the news at night; and I shall be singing in a little while with my choir. 

Today after lunch, I caught my Dad watching my Mom, who was talking to her granddaughter through a window. My Mom was smiling kindly at my niece, she talked in a soft voice and had sparks in her eyes. My Dad had a blissful smile on his face... I thought how much they love each other. I have never heard them say it aloud. But his quiet posture with that loving smile... it was beautiful and I felt embarrassed to even breathe how much I enjoyed their speechless communication. 

I know that it might be weird how I will continue, but immediately afterwards I thought: When does a person die? There must be only two instances because as long as you have something to go after / to achieve, God wouldn´t let you die. Thus, I believe that it must be either at a point when you apeace yourself with the rest of the world and even your biggest enemy becomes your friend or you die off a bitter exhaustion trying to guard your cold and stone-like heart. 

Article for Application for a Job PR Manager

Činnost Médií na Ostravsku


Po ukončení studijních a pracovních stáží v zahraničí a pobývání ve světových velkoměstech jsem se vrátila domů na severní Moravu a s čistým svědomím jsem si opět mohla říct: „Nic se tu nezměnilo.“ Často se ptám, jestli problém leží v nás obyvatelích anebo v zarytých stereotypech, které v nás vidí zbytek České republiky? Co třeba „Ruda z Ostravy,“ který má na Frekvenci 1 pravidelný vstup od pravého poledne do druhé hodiny odpolední:  krátký zobák, velmi tvrdá výslovnost, která se místy podobá Polštině a cynicko-sarkastický humor. Těžko soudit, jestli má větší potěšení z vysílání posluchač nebo hlasatel, který snaží zesměšňovat a iritovat lidi banálními otázkami.

Jednoduchost se s pravidelností objevuje při hláskování internetových odkazů v rádiích. Vlivem především anglicky mluvících zemí na Český jazyk se stalo již pravidlem, že se přejímají anglická slova bez snahy slovo přeložit anebo vymyslet slovo nové. Proto se ptám, proč tedy „netourujeme“ s Duha T-o-u-r, když se nám takto představují na Rádiu Orion? Ona by Výletnická Duha asi vzbuzovala představu nedalekých Tater namísto Jadranského pobřeží a my chceme přeci být světoví, viďte?

Neodmyslitelnou součástí života řidičova jsou pak billboardy. Po rychlostní silnici Rudná směrem na Frýdek-Místek je billboard s reklamou na okna. Velkoplošná tabule předvádí na 90% plakátu obnaženou ženou, 10% zabírá modrá obloha a pozorný řidič snad i zaregistruje, že dané okno svírá svůdná a smyslná žena v dlaních před svou, již od pohledu hebce hladkou, hrudí. Spoře oděné ženy se na billboardech objevují zcela běžně a jejich koncentrace je zarážející. Jakoby Ostravsko fungovalo na porno průmyslu, přitom všichni víme, ze nejvyšší koncentrace právě zmíněného odvětví je přesně na opačném konci republiky. 

Reklama na okna je tedy zaměřená jenom na řidiče mužského pohlaví. Není však žena stěžejním pilířem nákupu a prodeje? Následkem může být, že řidičky se za volantem nejenom nudí, ale v dnešní době emancipace, se také mohou urazit a na danou firmu zanevřít. Tento fenomén je zcela běžný a spoře oděné ženy doplňují neoholení obézní pivní „štamgasti.“ Nicméně, reklama s dvěma zarostlými chlapy s chmelovými nápoji, ženám lichotit asi taky nebude. Jakoby se snad lidé scházeli po pracovní době v restauračních zařízeních a domů se vraceli mírně odlehčeným „měsíčním“ krokem jenom v Podbeskydí, kde národní hrdost vzrůstá přímou úměrou s počtem do sebe otočených Radegast desítek.

Proto jako zástupkyni něžného pohlaví by mě mile překvapilo, kdyby se alespoň na jednom billboardu objevil pohledný, lehce opálený mladý muž – třeba by mohl stát v krámě s pečivem. Myslím, že by nám, ženám, chléb chutnal mnohem lépe a třeba bychom ho v naději, že se u pultu objeví pan dokonalý, kupovaly mnohem častěji. Otázkou zůstává, jak by pánové zareagovali na vzor mužnosti, který bychom jim bez výčitek mohly začít diktovat? Spadne jim hřebínek, když ani jedné z nás nespadne čelit při pohledu na orosený „lahváč“ a zarostlou bradu? Začnou chodit na pedikúry, manikúry, liposukce, a depilace?

Netuším, jestli zaměření se na muže jako na sexuální objekt by nebylo příliš laciné a zpátečnické. Myslím, že bychom raději měli usilovat o zvýšení jazykové, gendrově a sexuálně neutrální úrovně zaujetí zákazníka, a že bychom měli působit na pocity bezpečí a to především v období ekonomické krize. Přece jen lze pozorovat, že Ostrava a přilehlé vesnice se za posledních pár let demograficky hodně změnily: vysoké školy každým okem chrlí tisíce nových absolventů, pracovní trh se pomalu proměňuje z čistě sekundárního sektoru na terciární, který vyžaduje vyšší technologickou a jazykovou vzdělanost. Tak se před ostatními neponižujme a nastavme laťku vysoko. A jak by řekl Ruda z Ostravy: „Ať si i Pepíci sednou na prdel a zduřte!“

S úctou

~tk

I Love You

Why does she keep booking tickets home but can never stay?
Why do her friends show her support, worth and way but her parents make her... called her an ungrateful bastard?
Is passion for life a synonym for death which is being chiselled in her eyes?
Should she ever come back?
Or should she teach her parents speak her language to have a little talk?

My nails have glitter but I cannot see them shine.
My skin is beautifully pale and soft - A gift from gradma; not only that, my parents say; I always wonder what they mean. - but today it has a shade of sorrow: could not see its beauty cause of a stronger reflection of sad eyes.
My lips look so strict and cold and not everyone finds the bravery to breach the illusion - though the reflection portrays a life with a promise of a vibrant ruby...

A promise?

A life?

But. Tears give them color.

--

I mean it.

I feel it.

I have just never been taught to say it.